Poslední dopis tátovi

Milý táto,

ani nevím, kde začít, a už vůbec nevím, jak se s tebou rozloučit. Stále si nedokážu úplně připustit, že už tady nejsi, že mi už nikdy neodpovíš, nezavoláš, neobejmeš mě. Bylo to všechno tak rychlé, až mi to občas připadá jako špatný sen, ze kterého se snad brzy probudím. Ale neprobudím.

Pamatuji si, jak jsem ti v prosinci loňského roku oznamovala, že čekám další miminko. Ty jsi zářil štěstím, protože ses měl stát podruhé dědečkem. V tu chvíli by nás nikoho nenapadlo, že se tenhle krásný okamžik změní v tak velkou zkoušku. Vypadal jsi úplně zdravě, silný jako vždy, plný energie a plánů. A pak… pak se to vše najednou obrátilo.

V únoru, na tvůj svátek, jsme šli spolu na oběd. Nikdy nezapomenu na ten den. Měla jsem zvláštní pocit, že je to možná naposledy, kdy budeme mít chvíli jenom pro sebe. Zároveň jsem tehdy netušila, jak moc si toho oběda budu vážit. Když jsme spolu seděli u stolu, viděla jsem, že ti není dobře. Bylo ti těžko se najíst, ruce tě neposlouchaly. Všimla jsem si, jak tě to trápí, ale přesto ses usmíval. Nevzdal ses a šel jsi tam se mnou, za což jsem ti neskonale vděčná.

Čím víc se tvůj stav zhoršoval, tím bezmocnější jsem se cítila. Byla jsem těhotná, a i když jsem chtěla být s tebou, pomoct ti, nemohla jsem. Musela jsem se soustředit na své zdraví a na miminko, které mělo přijít brzy na svět. Bylo to neuvěřitelně těžké. Věděla jsem, že odcházíš, a přitom jsem tě nemohla pořádně doprovodit.

Máma se o tebe starala, když ti ruce úplně přestaly fungovat. Vidět tě takhle, člověka, který pro mě vždycky znamenal sílu a oporu, bylo neskutečně těžké. A když jsme se v červnu dozvěděli, že je to ALS, a je to nevyléčitelné, věděli jsme, že čas s tebou je omezený. Ale nikdo z nás netušil, jak rychle přijde tvůj odchod.

Odešel jsi pouhých osm dní před tím, než se narodila tvoje druhá vnučka. Mrzí mě, že jsi ji nikdy neviděl, ale věřím, že nás sleduješ tam ze shora a držíš nad námi ochrannou ruku. Moc mi chybíš, tati. Každý den si na tebe vzpomenu. Ačkoliv jsem kvůli těhotenství nemohla být tak blízko, jak bych chtěla, vím, že jsi to chápal. Vždy jsi měl pro mě pochopení a podporu, i když jsme to občas nedávali najevo.

Měla jsem v tobě skvělého tátu. I když jsme zažili těžké chvíle, snažím se vzpomínat hlavně na ty dobré, na chvíle, kdy jsme se spolu smáli, kdy jsi mě učil nové věci, kdy jsi mě podržel.

Odešel jsi rychle, ale vím, že už tě nic nebolí. Vím, že tam nahoře jsi našel klid, i když pro nás je to tu bez tebe moc těžké.

Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě kdy udělal. Děkuji ti za všechny rady, za všechny chvíle, které jsme spolu mohli prožít. Děkuji ti, že jsi byl mým tátou.

Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu.

S láskou, tvoje dcera