Přijde mi to jako včera, kdy jsem poprvé zjistila, že budu mámou. Panovali ve mně různé emoce. Radost z očekávaného přírůstku do rodiny se prolínala s obavami a nejistotami ohledně toho, jak se zvládnu postavit novým výzvám mateřství. Honily se mi hlavou myšlenky jako „Budu schopná poskytnout svému dítěti vše, co potřebuje?“, „Jak se vyrovnám se změnou v mém životě?“, „Dokážu si zachovat vlastní identitu a sebeúctu v nové roli matky?“
Popravdě první dny a týdny po příchodu mé milované dcery byly plné úzkosti a nejistoty. Byla jsem nesmírně šťastná, ale zároveň jsem se cítila zahlcena novými povinnostmi a neznalostmi. Do toho velká únava a až panické stavy, že to snad nikdy neskončí. Musím říct, že dcera se narodila v zimním období. Velký nápor na moji psychiku tedy měly krátké dny, nedostatek denního světla. Měla jsem pocit, že je venku pořád jen tma a já nevyspalá u rozsvícené lampičky stále jen utěšuji dceru. A pořád dokola, každý den to samé.
„Jako perfekcionistka jsem čelila vlastnímu tlaku – dokázat být skvělou matkou a manželkou, zatímco jsem se zároveň snažila udržet ztracenou rovnováhu ve svém vlastním životě.“
Rozhodla jsem se, že takhle to dál nejde, že se nenechám ovládat strachem a nejistotou, ale že budu aktivně pracovat na posílení svého sebevědomí a důvěře v sebe sama. Postupně jsem nacházela svou sílu v hlubinách vlastního nitra. Pochopila jsem, že mateřství není jen o obětování a nejistotách, že může být i krásné.
Nevyžádané rady od okolí jsem začala ignorovat a víc dávat na svoji intuici. Postupně jsem si vypracovala pravidelný režim své vlastní sebepéče, který mi pomáhal zůstat víc v klidu a snadněji se ztotožnit s rolí matky. Pochopila jsem, že není sobecké si brát čas pro sebe, ale je to přímo nezbytné pro moje vlastní blaho a tím i blaho mé rodiny. Ne nadarmo se říká „happy wife, happy life“ 🙂
„Meditace, jóga a čas pro sebe se staly mými spojenci v cestě ke svému vnitřnímu klidu. Postupně jsem přestávala být tak tvrdá k sobě sama a místo toho jsem si začala víc věřit a užívat mateřství.“
Také můj muž mi byl velkou oporou a pomáhal, jak mohl. Ocenila jsem jeho pomoc zejména večer. Byl zvyklý pracovat pozdě do noci, zatímco já v osm, devět večer už sotva držela oči otevřené. Takže po večerním kojení jsem dceru předala jemu do péče a já si šla sama lehnout do ložnice, abych mohla vypnout a aspoň trochu si odpočinout. Jakmile se kolem půlnoci až jedné hodiny ranní dcera vzbudila, můj muž se o ni postaral a jen mi ji pak přinesl na kojení. Ten čas 3-4 hodiny jen sama se sebou v místnosti mi dodával dostatek energie pak zvládnout zbytek noci až do rána.
Navíc jsem začala hledat podporu od ostatních žen, matek. Pár mých kamarádek bylo také s malými dětmi doma, tak jsme se začaly více setkávat, sdílet své zkušenosti a vzájemně se podporovat. Zjistila jsem díky tomu, že nejsem v tom sama a že všechny procházíme podobnými výzvami. To mi dodávalo sílu a motivaci pokračovat dál a vydržet.
Dnes, když se podívám na svoji dceru, cítím nejen lásku, ale také hrdost na to, jak jsem se proměnila. Mateřství mě nejen změnilo, ale také mě posílilo. Stačilo jen najít odvahu k tomu, abych se otevřela novým možnostem a uvědomila si svou vlastní sílu a odhodlání.
„Nesmím opomenout jeden důležitý fakt, a to, že díky mému vnitřnímu napojení a uklidnění, se i má dcera dostala do větší pohody a začaly jsme tak spolu vše mnohem lépe zvládat“
Můj příběh je důkazem toho, že i v největších výzvách, které nám život přináší, můžeme najít uvnitř sebe neuvěřitelnou sílu a odhodlání. Každá výzva, které jsem čelila, mě posunula o kousek dál na mé cestě seberealizace a osobního růstu. Musela jsem se vyrovnat s vlastními strachy, nedostatky a pochybnostmi o sobě samé, ale zároveň jsem objevila nové schopnosti a sílu, které mi pomohly překonat i ty nejtěžší překážky.
Transformace, kterou jsem prošla, byla hlavně změnou mého vnitřního já. Stala jsem se odvážnější, silnější a sebejistější ženou, která ví, že má sílu dosáhnout cokoli si přeje.