Komunikace s partnerem, proč je tak důležitá?

Zrovna dnes se mi stalo, že jsem musela být ráznější v tom, aby můj manžel vzal dceru ven na kolo. Chtěla jsem si na chvíli sama doma odfrknout a udělat v klidu potřebné věci.

Říkám si sama sobě: „Včera jsem měla dítě na starosti já a nechala jsem mému muži volnou sobotu, aby si mohl odpočinout od práce a věnovat se svým koníčkům a zálibám. Tak proč dnes, když se chce jít projít ven, nemůže vzít dceru s sebou, ať i já mám nějaký ten prostor pro sebe?„

Problém ale nebyl, že by můj muž nechtěl vzít dceru ven. Docela se mi i snaží vyhovět a pomoci, když to jde a hlavně chápe, že i já potřebuji někdy vypnout a být sama doma. Naštěstí rozumí tomu, že pro mne rozhodně není vždy řešením, abych já musela odcházet z domu pryč za odpočinkem, ale že potřebuji být taky někdy sama doma a odpočinout si ve svém prostředí, kde jsem v bezpečí a cítím se nejlépe.

Zádrhel totiž u nás nastává, když se má dcera nechce ode mě hnout. Když nechce jít ven a chce zůstat doma a hrát si s maminkou. Asi chápete, jak si v tu chvíli připadám.

„To jsem vážně tak špatná, že se chci na chvíli zbavit dítěte, které mě tolik vyžaduje?“

Ale pak se zamyslím, vždyť v první řadě musím být v pohodě já. Jak si mám pak s ní celý týden hrát a vydržet ji věnovat pozornost, když sama nebudu odpočatá a nebudu mít alespoň z větší části dobité baterky?

Ano, bývaly doby, kdy bych maximálně vyhověla dceři, manžela nechala, ať si dělá svůj program a já skákala okolo dítěte, abych pak večer v osm padla vyčerpaná do postele (ve většině případech do dceřiny, která chce usínat s maminkou) a zároveň byla na sebe naštvaná, že jsem nestihla nic, co jsem měla ten den v plánu.

Co myslíte, je tohle ale správný a zdravý přístup? Vyřeší to něco, pomůže mi to v něčem? Prožít takhle neděli, volný den, kdy mám největší šanci se dobít před nadcházejícím pracovním týdnem, když bude můj muž v práci od rána do večera?

A víte jak jsem to nakonec vyřešila?

Musela jsem se rázněji ozvat před mým mužem, prosadit si svou. Řekla jsem jasně, ale zároveň mile a s tou největší laskavostí, kterou jsem v ten daný okamžik uměla použít, že potřebuji klid, že to je opravdu už nutné a že pokud dcera nechce jít s ním, tak ať se vynasnaží jí na něco nalákat. Ať se pokusí tu svoji procházku aspoň trochu přizpůsobit tomu malému tříletému dítěti a užijou si to spolu jako táta a dcera. 

Viděla jsem na něm, že není z toho úplně nadšený, chtěl klidnou neděli a ne hned po ránu nátlaky ze strany jeho ženy, aby dítě, které chce jen svoji mámu, musel vzít s sebou.

Nakonec se v mých očích zachoval jako milující a chápající partner, který udělal, co měl, aby byl oporou své partnerce. Vzal dceru na kolo ven. Nejdřív proběhl krátký brek a odmlouvání ze strany dcery, ale potom jsem mohla pozorovat z našeho okna, jak už nadšeně drandí na svém kole a táta spokojeně vykračuje vedle ní.

Uff, spadlo to aspoň trochu ze mě. Aspoň si tu hodinku o samotě nebudu vyčítat, že jsem jí od sebe odstrčila kvůli svému blahu.

Přemýšlela jsem nad tím, proč k tomuhle došlo? Proč, když jsem s partnerem domluvená, že budu mít část dne pro sebe, tak nemám? Proč se musím vždy prosadit a zvýšit hlas před mým dítětem, který to pak může chápat a brát, že má zlou mámu, která ho nechce?

STOP! DOST!

S takovými myšlenkami se nemůžeme nechat užírat. Žádné domýšlení a přibarvování situací na temno. Pokud se přistihnete, jak vám váš vnitřní kritik zase předhazuje vaši nemožnost a neschopnost, tak mu poděkujte, že se o vás takhle bojí, ale že vy sama moc dobře víte co děláte. Jste přece sebevědomá žena, která ví, že pokud nebude mít chvíli času pro sebe, aby se mohla dočerpat, tak nemůže pak dát čas ani ostatním. Proto je naprosto v pořádku, když svého kritika neposlechnete a nebudete se ním řídit a dáte na vlastní vnitřní pocit, a to takový, že potřebujete nutně „time-out“.

Zamyslela jsem se nad tím, proč bývá tak težké se na tomhle s partnerem domluvit a zrealizovat to? Mrzelo mne, že muselo dojít k menší výměně názorů mezi mnou a mým mužem a navíc ještě před očima naší dcery. Jak ona to pak asi vnímá? Že ji máma nechce? Doufám, že snad tohle si nemyslí a nikdy ji nenapadne, protože já ji miluji nade všechno a vždy budu. Ale i ona bude třeba jednou maminka a tak se snažím jí být tím nejlepším vzorem co umím a předat jí co mohu.

Každá žena musí myslet také sama na sebe a je strašně důležité, aby měla někdy čas jen sama pro sebe a mohla si dělat co chce – spát, odpočívat, sportovat, číst si, malovat, uklízet, vařit… Cokoliv, co ji baví a naplňuje a chce si to prostě jen užít o samotě. Protože to jí pak neskutečně nabije baterky a dodá energii na další fungování a možnost věnování času ostatním – dětem, partnerovi, rodině.

Přišla jsem na to, že v mnoha případech byla chyba v naší komunikaci s partnerem v tom, že kolikrát nebylo vše jasně řečeno a díky tomu docházelo ke špatným domněnkám, přesvědčením a závěrům. Zpětně jsme s mým mužem zjistili, že každý naše vyřčené požadavky pochopil úplně jinak. A pak je hned menší hádka na světě.

Že by přeci jen byli muži z Marsu a ženy z Venuše? 🙂

Proto jsem se rozhodla vám tady, milé ženy, sepsat 3 základní mnou osvědčené kroky, jak si vykomunikovat své. Mile, přesvědčivě, s láskou a bez hádek.

• Dopředu si naplánovat a vymezit přesně čas pro sebe.
• Domluvit se s partnerem, že to je můj čas, kdy chci být sama a kdy on se postará o dítě.
• Stát si za svým, i když dítě odmlouvá, případně i partner nemusí vždy souhlasit.

Dítě přemluvíte, vemete do náruče, zabavíte. S dítětem to je o něco snadnější doladit. Ale co když tomu nerozumí váš partner?

K tomu mám osobní poznatek, který zaručeně funguje, zkuste to taky. Vykomunikujte to mile a zároveň pevně a přesvědčivě, že to je to, co opravdu teď potřebujete. Žádné hádky nebo vyčítání. Intonace, se kterou to podáváte, má na toho druhého nesmírný vliv.

Muž je ochranářský a většinou pak vidí v tom své poslání – pomoci své družce. Ví tedy pak, že vám tím pomůže. Navíc příjemný bonus pro něj, když budete dobitá, odpočatá, můžete pak i více času věnovat jemu. 😉

A pokud komunikace se vašem vztahu drhne a jste na začátku nastavení jejího fungování, tak doporučuji mít na paměti následovné:

Komunikace je základem každého zdravého vztahu. Je klíčová pro jeho porozumění a respekt. Když si navzájem nasloucháte a otevřeně sdílíte své myšlenky, pocity a potřeby, posilujete tak svou vzájemnou důvěru a spojení. Na to myslete vy i váš partner.

Pokud má váš vztah fungovat a vydržet, je nutné si laskavě komunikovat své potřeby. O to víc, když jsou ve vztahu děti, protože tím jim ukazujete příklad zdravého a respektujícího vztahu.